Astronomové našli galaktickou dálnici

Na severní obloze byl objeven dlouhý a štíhlý proud starých hvězd. Je od Země vzdálen asi 30.000 světelných roků a prolétá Mléčnou dráhou rychlostí okolo 230 kilometrů za sekundu nebo, chcete li, více než 800 tis. kilometrů za hodinu.

Objevil jej Dr. Carl Grillmair ze Spitzerova vědeckého centra v Pasadeně v Kalifornii. On a jeho kolega Odysseas Dionatos z Astronomické observatoře v Římě představili své objevy na zasedání Americké astronomické společnosti v Grillmarově rodném městě Calgary v Kanadě.

"To co můžeme vidět je proud hvězd přes 30.000 světelných roků dlouhý, ačkoli ve skutečnosti může být ještě mnohem delší. Ve skutečnosti bych byl poněkud překvapen, pokud by se po dalším průzkumu proud nerozšířil úplně kolem celé galaxie," říká o něm Grillmair.

Astronomové se domnívají, že hvězdy na této kosmické dálnici jsou staré téměř tak jako sám vesmír a jsou fosilními zbytky hvězdokupy, která kdysi dávno měla něco mezi 10.000 až 100.000 hvězdami. Tato starověká hvězdokupa byla před miliardami let roztrhána slapovými sílami naší Mléčné dráhy.

"Objev dodává novou váhu teorii, která tvrdí, že zatímco nyní Mléčná dráha obsahuje jen asi 150 obrovských hvězdokup, kdysi se to zde hemžilo až tisíci takových. Pokud je tato myšlenka správná, pak mohou v naší galaxii existovat stovky, nebo možná dokonce tisíce, takovýchto hvězdných proudů"," říká Grillmair.

Na obloze je proud užší než malíček natažené ruky. Ačkoliv se klene zhruba přes jednu třetinu severní oblohy, více než činí 130 průměrů úplňku, jsou jednotlivé hvězdy proudu příliš slabé na to, než aby byly pozorovatelné volným okem. Tenkost proudu naznačuje, že původní hvězdokupa nebyla roztrhána nijak násilně, ale spíše, že hvězdy z ní byly vytaženy jemně, možná jen po tisících, nebo tak nějak, a to vždy, když shluk prošel blízko centra naší galaxie. Osiřelé hvězdy stále sledují původní oběžnou dráhy a to i dlouho po tom, co se jejich mateřská hvězdokupa úplně rozpadla.

Proud byl objeven v datech veřejné přístupné databáze Sloan Digital Sky Survey, díky technice filtrace shodných objektů. Použitím barev a jasností hvězd jako příznaků, vědci přidělili každé hvězdě pravděpodobnost, se kterou by mohla mít určitý věk a vzdálenost. Vytvořením pohledu na to, jak jsou tyto pravděpodobnosti rozloženy po obloze, byli Grillmair a Dionatos schopni odfiltrovat obrovské moře hvězd na popředí a uvidět vlastní proud.

"Dráha proudu na obloze je velmi přímá. Nedostatek větších odchylek v něm nám říká, že přinejmenším uvnitř vzdálenosti 30.000 světelných roků, nejsou žádné výrazné koncentrace neviditelné temné hmoty. Proud je proto pozoruhodným objevem, který poskytuje nový směr průzkumu složení naší galaxie a toho, jak se chová gravitace na velkých stupnicích," říká Grillmair.

Zatím bylo nalezeno šest takových proudů. Tři z nich objevil Grillmair se svým týmem a všechny, až na jeden, byly nalezeny v datech Sloan Digital Sky Survey. (viz. náš článek z 22.března 2006)

Studie proudů zatím odhalují masivní halo neviditelné temné hmoty obklopující naši galaxii, které je velmi blízko kulovitému tvaru. Jak daleko toto halo sahá, jak vzniklo, jak je kde husté a z čeho temná hmota je, to jsou velké otázky, na které se astronomové právě pokoušejí odpovědět.

Na obrázku: Jako nebeský šíp letící přes zhruba třetinu severní oblohy, zprava doleva, směrem od Raka, Malým lvem (nad hlavou Lva), přes Velkou medvědici, aby se zapíchl do Draka (vlevo).